Mediální zkratkou je i nesmysl, že Kroměřížská výzva je výmysl Michaela Kocába. Na tvorbě výzvy se podílela celá řada lidí – politiků, intelektuálů i marketingových expertů. To, že je to dílo nebo produkt Kocába, je pouze výplod médií. Kroměřížskou výzvu představili na tiskové konferenci kromě Kocába i další lidé: Martin Přikryl ze spolku Podhradí – ano, to je ten, co v roce 2014 uspořádal slavné ukazování červených karet 17. 11. v Praze (a červená karta se stala symbolem odporu proti Zemanovi, a je jím dodnes); dalším člověkem, který Kroměřížskou výzvu představil, byl Martin Hausenblas, politik, podnikatel a filantrop, který byl prvním náměstkem primátora v Ústí nad Labem a nyní kandiduje do Senátu. Tady je evidentně vidět, že Kroměřížská výzva není jen dílo jakési „pražské kavárny“, ale že se na ní podílejí i lidé z regionů a dokonce i z takových regionů, které jsou považovány za bašty postkomunistické nostalgie.
Čtvrtý představitel výzvy je rovněž z regionu – Jiří Šesták z Českých Budějovic, člen Hnutí pro České Budějovice, který je rovněž senátorem Parlamentu České republiky.
Když prostě odkryjete nános mediálních zkratek, zjistíte, že se věci mají poněkud jinak. A tak to je nejen v případě Kroměřížské výzvy. Kroměřížská výzva tedy není produkt Michaela Kocába ani pražské kavárny, ale je to snaha občanů z celé ČR promluvit do volební kampaně na nového prezidenta. Není to žádná další bezvýznamná petice. Je to iniciativa, která se bude aktivně projevovat a bude se snažit nejen o to, abychom si řekli, kterého a jakého prezidenta chceme, ale také o to, aby se občané aktivně zapojili. A v tom je pravý význam této výzvy. A naprosto podstatný.
Možná si říkáte, že to je stejně divné, že v jiných zemích takové iniciativy okolo voleb nevznikají. A já říkám, proč bychom my jako Češi nemohli také něco vymyslet a ne pořád kopírovat – tuhle ze Západu, někdo by chtěl z Východu, jiný ze Švýcarska, další z Izraele... Proč také občas neudělat něco, co by inspirovalo ostatní?
Například ty výše zmíněné červené karty již ukazují v Polsku vládě Práva a spravedlnosti.
Naše země má tradici občanských iniciativ, ale poslední dva prezidenti a jejich přiznaní i nepřiznaní příznivci z nich dělali sprosté slovo. Měli jsme Chartu 77, pak jsme měli Občanské fórum. Tyto dvě organizace umožnily našim občanům poslat naši zemi směrem k Západu. A nyní se nás skuteční nepřátelé naší země, vnější i vnitřní, snaží z této cesty sestřelit a obrátit nás zpátky na východ.
Proto je potřeba, aby se iniciativa občanů vrátila. Nikdo jiný totiž naší zemi nepomůže než její vlastní občané. Prezidentská volba je dobrá příležitost.
Kritici Kroměřížské výzvy používají i ten argument, že klade velký důraz na prezidentskou volbu, přičemž, jak všichni víme, prezident nemá téměř žádné pravomoci a důležitější jsou volby parlamentní, ze kterých vzejde vláda.
Ano parlamentní volby jsou důležitější, ale jak se ukazuje, ani prezident bez pravomocí není v Česku bezvýznamný.
Ukazuje se, že prezidentská funkce je velice vhodné místo pro populistického manipulátora s občany. Pokud se na ni takový člověk dostane, může napáchat velkou škodu. Může rozsévat strach a nenávist a vyvolávat v lidech ty nejhorší pudy a tím je manipulovat tam, kam chce.
To celé je umocněno tím, že v Česku je tradice, že co řekne prezident, je pravda. Lidé ho poslouchají a naslouchají mu, i kdyby říkal sebevětší nesmysly. Je to až feudální tradice nebo je to dáno možná vlivem z východu a tajným přáním mnoha lidí, aby existoval dokonalý vládce, který řeší jejich problémy.
Ale moderní občan západu se přece nemůže na prezidenta takto dívat. Nejsme v Rusku. Nebo snad ano?
Uvědomme si rovněž, jak vypadala přímá volba prezidenta. Aniž bych se chtěl dotknout kandidátů, připomínalo to jakýsi talentový souboj komiksových postaviček. Pankáčský šlechtic, Potetovaný, Japonec, Bonmotář... se utkali v jakési reality show, která spočívala především v tom, že odpovídali na poměrně hloupé otázky. Toto nebyla kampaň pro přímou volbu, ale parodie na ni.
A víte, proč tomu tak bylo? Protože jen málokdo řešil hodnoty, které kandidáti představují, řešili se jen kandidáti samotní. Nedovedli jsme si představit, jaké bude mít naše volba důsledky a co přímá volba znamená.
A všechny tyto problémy chce Kroměřížská výzva řešit. Je to unikátní iniciativa občanů, která vzniká v době, kdy se opět rozhoduje o osudu naší země. Co se týče nynějšího stavu s prezidentem, není naše země v normální situaci. Současný prezident je technolog zla, lhář a manipulátor, šiřitel nenávisti, lží a propagandy. Vyvolal ve velké části obyvatelstva to nejhorší a snaží se ze všech sil uvrhnout naši zem (pomocí štvaní ve společnosti) do náruče Putinova Ruska. Proto je nutné, aby občané na tuto nestandardní situaci reagovali výjimečnými prostředky. Jedním z nich je právě občanská aktivita pro volby prezidenta – Kroměřížská výzva.
Je rovněž potřeba, aby si občané uvědomili, jaké má prezident pravomoci, co může a co nemůže, a pochopili, že prezident není spasitel národa. Je třeba, aby lidé byli informovaní a politicky vzdělaní, aby věděli, co dělá prezident, co vláda, co soudy, jaká je úloha médií. Jenom tak mohou rozhodovat...
Je potřeba, aby lidé věděli, jakého prezidenta chtějí, že to není soutěž popularity, ale volba člověka, který se na tuto funkci bude hodit.
A je velmi podstatné, že pokud se rozpoutá diskuze o hodnotách, které chceme a nechceme u prezidenta, rozpoutá se logicky i diskuze o hodnotách, které chceme a nechceme, aby zastávala vláda a parlament a konec konců také my všichni. Proto se nebojím, že Kroměřížská výzva je jen o volbě prezidenta. Je o hodnotách. Když si přečtete její text, není tam žádné jméno bývalého ani možného budoucího prezidenta. Zato tam jsou přesně definovány hodnoty, které by měl prezident zastávat. A samozřejmě to jsou hodnoty, které by měl zastávat náš stát a naši občané. Zapomeňte na to, že kroměřížská výzva je jen o prezidentském kandidátovi. Je o naší budoucnosti. O směřování naší země, která se ocitla na křižovatce.
Avšak aby se lidé o tom všem dověděli, musí se o tom mluvit. A Kroměřížská výzva chce, aby se o tom mluvilo. Kroměřížská výzva není o tom, že lidem vnutí svého kandidáta, ale o tom, že rozpoutá diskuzi o prezidentovi a jeho a našich hodnotách.
A ta diskuze už začala...