Říká se, že strach je pochopitelný. Že mít strach je normální lidská vlastnost a že se nelze divit lidem, kteří cítí strach a paniku. A co strach řízený? Co strach uměle vyvolaný a uměle živený, který slouží k nějakému účelu, v něčí prospěch?
Islamističtí teroristé v posledních měsících až letech zabili několik desítek až stovek Evropanů. Zabili nevinné lidi a bylo to kruté a ohavné a odsouzeníhodné. Je pochopitelné, že to mezi lidmi vyvolalo děs a hrůzu. A rozhořčení. Je pochopitelné, že v panice lidé poslechnou toho, kdo jim navrhne jednoduché řešení – každého muslima vyhnat, uprchlíky nevpouštět, na Araby si dávat pozor...
A i když s tím nemůžeme souhlasit a musíme proti tomu bojovat, je stále ještě pochopitelné, i když smutné, že lidé na základě onoho strachu začnou říkat, prosazovat a dělat špatné věci.
Co je však nepochopitelné, je to, že je tady někdo, kdo rozpoutal vraždění, které zabilo mnohonásobně více Evropanů, a každému je to jedno.
Ano, je to Vladimír Putin a ruská státní mašinérie, která mu slouží. Rozpoutal krutou válku na Ukrajině, která si vyžádala ne desítky, ne stovky, ale 10 000 mrtvých. Jak je možné, že to vyvolalo tak málo děsu a hrůzy? Proč lidé nejsou rozhořčeni, jak je možné, že nevypukla panika, že se lidé Putina nebojí a nepronásledují Rusy v ulicích našich měst?
Jak to, že se nekonají tisícové demonstrace proti Rusku a Putinovi, který zabil mnohem více Evropanů než teroristé s ISIS a Al-Kajda dohromady?
Nejedná se o selektivní vnímání? Vrahů Francouzů a Němců se bojíme, ale vrahů Ukrajinců ne? Proč?
Považujeme snad naše slovanské bratry za něco méně než Francouze a Němce? Myslíme si, že umřít kvůli dělostřelecké palbě je tak nějak lepší než být zabit teroristou?
A pokud tedy nebereme mrtvého Ukrajince za stejnou tragédii jako mrtvého Francouze či Němce, vzpomínáme si na to, že Rusko sestřelilo letadlo s 300 západními turisty? Takový teroristický útok se ISIS v Evropě ještě nepodařil. Proč nám to nevadí, proč jsme na to zapomněli? Proč to pokrytectví? Proč se dojímáme selektivně?
Proč se bojíme chlapíků se samopaly a noži a nebojíme se velmoci s tanky, bombardéry, raketami a atomovými bombami, která se však chová stejně jako oni teroristé?
Proč s jedněmi teroristy vedeme války a s druhými se chceme pořád kamarádit? Proč jedny teroristy zavíráme, ale pokud jde o ty druhé, tak pořád hledáme způsob jak s nimi obchodovat? Proč si sem z oné teroristické země zveme kapely, kterým tleskáme?
Proč nás naši politici jedněmi teroristy děsí k smrti a s druhými se setkávají a fotí?
Není to tak, že nám ten strach někdo ordinuje? Že s námi někdo manipuluje, abychom se báli toho, koho on chce, abychom se báli – a abychom se nebáli toho, koho on nechce, abychom se báli?
Pokud podlehnete svému strachu, tak se z vás stane zombie. Manipulovatelná loutka, která udělá vše, co si přeje ten, kdo ve vás ten strach vyvolal. Je třeba se od strachu oprostit a začít se dívat na věci v klidu. Pokud ne, nakonec přijde zkáza z úplně jiné strany, než byste to čekali. To je účel oné umělé hrůzy, která zachvátila Evropu. Nevidět opravdové nebezpečí.
To přichází z Kremlu.