O šíření panického strachu

Prahu navštívil propuštěný ukrajinský Putinův vězeň Genadij Afanasjev. Jeho vyprávění mě inspirovalo k následující úvaze.

Genadij Afanasjev je Ukrajinec z Krymu, který se angažoval jako aktivista v době ruské okupace Krymu. Protože zůstal věrný Ukrajině, byl Rusy zatčen a dlouhé měsíce vězněn, než byl vyměněn za ruské zajatce na Ukrajině. Jeho vyprávění o tom, jak se Rusové chovali na okupovaném Krymu, jak pronásledují Ukrajince, jak byl mučen FSB, odsouzen v politickém procesu a týrán v ruských věznicích bylo otřesné a měl by ho slyšet každý, kdo by chtěl vědět, jaká říše zla je současné putinovské Rusko.

Vyprávěl však i jiné věci. Například o tom, jaká panovala atmosféra na Krymu před ruskou okupací. Krym byl pokryt ruskou televizí a masmédii a obyvatelé Krymu se dívali na ruskou televizi a sledovali běžně ruská média.

Rusům se před okupací Krymu podařilo vytvořit totální atmosféru strachu. Strachu před banderovci z Majdanu, kteří míří na Krym, aby zmasakrovali tamní ruskojazyčné obyvatelstvo. Zpravodajství bylo plné hoaxů o blížících se krvežíznivých banderovcích z Pravého sektoru.

Lidé byli opravdu vyděšeni a nebyla to jen virtuální realita v televizi. Mezi lidmi se šířila šeptanda o tom, že autobusy plné po zuby vyzbrojených banderovců už míří ke Krymu. Našlo se mnoho lidí, kteří byli ochotni odpřísáhnout, že jejich kamarád, kolega z práce, tetička, babička švagra... ty autobusy viděla na vlastní oči a že je to tudíž pravda pravdoucí.

Samozřejmě to byla lež a žádní banderovci se na Krym nechystali, ani nejeli, ani jinak nepřepravovali. Přesto však tato ruská hybridní dezinformační operace slavila totální úspěch. Když se v ulicích krymských měst objevili zelení mužíci, spousta lidí to nebrala jako okupaci, ale ulevilo se jim. Záchrana před banderovci je tady!

Jak to bylo doopravdy, však už dávno víme.

Když jsem poslouchal Afansjevovo vyprávění, do hlavy se mi neodbytně vkrádala jedna myšlenka. Co, kdybychom místo slova „banderovci“ do této historky dosadili slovo „uprchlíci“. Až nebezpečně se to bude podobat tomu, co se dnes děje v Evropě. Hlavně v té východní. Hlavně v Česku.

Žádní uprchlíci, ale zpravodajství je jich plné. Na sociálních sítích hoax střídá hoax. A lidí, kteří říkají „žil jsem v Německu a je to tam strašné“, „žil jsem na Blízkém východě a jsou to zvířata“, je taky přehršel. A asi tak milion lidí je vám ochoten odpřísáhnout, že se jejich bráchanec, tetička nebo kamarád setkali s krvežíznivými uprchlíky, kteří nás chtějí islamizovat a vraždit.

Na Ukrajině proběhla první ruská dezinformační operace, jejíž cílovou skupinou byli ruskojazyční Ukrajinci. Samozřejmě, že dozvuky této operace se donesly i k nám, a i zde jsme mělo plno hoaxů a propagandistických článků o banderovcích a zlých Ukrajincích. Pro nás to byla propaganda značně tupá a až amatérská v porovnání s tím, co se děje teď, ale je nutno si uvědomit, že jejím hlavním cílem byl Krym a Donbas a tam svůj účel splnila.

Když ruská intervence na Ukrajině začala poněkud stagnovat, museli Rusové hledat nějaké nové téma. A tu jim jako dar z nebes, jako deus ex machina spadla do klína uprchlická krize.

Domnívám se, že to, v čem teď žijeme, je poněkud rozšířená a zvětšená a zdokonalená verze ruské hybridní propagandistické operace, kterou si Rusko mělo možnost v roce 2014 vyzkoušet na Ukrajině, upgradeovat ji a vylepšit a dovést k dokonalosti.

Cílovou skupinou jsou tentokrát obyvatelé prostoru na východ od Labe – obyvatelé ruské sféry vlivu, kteří si mysleli, že se snad připojí k západu.

Samozřejmě ne všechno je jen ruská propaganda, ale ruská propaganda je velmi silným prvkem antiuprchlické hysterie. Podobnost s antibanderovskou hysterií na východě Ukrajiny v roce 2014 nemůže být čistě náhodná.

Zbývá jen doufat, že tato operace nemá stejný cíl jako její generální zkouška na Ukrajině v roce 2014.