Už vím, čeho se lidé bojí

Už vím, čeho se lidé bojí a co nechtějí. Trvalo mi to déle, než mi to došlo, protože já jsem se toho nikdy nebál, nebojím a bát nebudu. Ale pochopil jsem to.

To, čeho se lidé bojí, tomu se říká jedním slovem globalizace. Globalizace už dávno není jen spojování podniků do nadnárodních společností, jak jsme ji chápali kdysi. Globalizace je označení celé jedné éry a všeho, co obnáší.

Globalizace, tedy to, čeho se lidé bojí a co nechtějí je to, že se ekonomika a obchod a finance staly celosvětovou záležitostí a že firmy mohou rozdělovat své působení podle toho, jak se jim to hodí. Chcete přidat plat? Proč? Číňan nebo Ind to udělá levněji. Nelíbí se vám pracovní podmínky? Tak firma přiveze Ukrajince, kterým to zas tak nevadí. Pracujete v nějakém podniku, který patří cizincům a kterým je jedno, co si myslíte a jak by se to dalo dělat lépe. Prostě se to dělá podle nich a basta. A když se ti to nelíbí, můžeš jít.

Zdá se, že ve většině firem si vyděláte jen tak tak, aby to stačilo na živobytí a možná ani to ne. A bojíte se, že se to nezmění, protože je tady zbytek zeměkoule, který je schopen tohle dělat ještě za míň.

Lidé se bojí, že sem přijdou uprchlíci, kteří buď budou dělat za míň než oni a vezmou tak lidem práci. Nebo že dělat nebudou a budou žít ze sociálních dávek, které jsou strhávány na daních lidem s už tak nízkým platem. Samozřejmě, že se lidé bojí kriminality cizinců, bojí se násilí, teroristů, znásilňování, nemocí. Bojí se, že přijdou o své zvyky a že naše města a vesnice zaplaví podivní černí nebo snědí lidé se zakrytými obličeji. A že to tady bude vypadat za chvíli jako v zemích, odkud přišli.

Ale to není všechno. Lidé byli zvyklí, že ve své zemi byli jenom oni a nejednou se musí o možné nové zaměstnání přetahovat s cizincem. V některých zemích to tak nikdy nebylo a nejednou to je. V některých zemích byly jisté rasy a skupiny národů zvyklé dělat určité práce a najednou se derou tam, kde před tím nedělali.

Lidé taky nikde nikdy neviděli různé jiné podivné lidi. Homosexuály. Nikdy žádní nebyli a najednou jejich plno a ani se za to nestydí. Dokonce chtějí mít děti a pořádají pochody. Co když se k nim přidají naše děti?

Různí postižení byli hezky schovaní v různých ústavech a nejednou se na ně musí brát ohledy, které se nikdy nebraly. Hloupé a zaostalé děti, které chodily do zvláštních škol, mají chodit s normálními dětmi do jedné třídy. Co se jako děcka teď naučí?

Chlapi se začínají bát některých ženských. Příliš si vyskakují, člověk aby se bál nějakou pustit do dveří, ještě ho obžalují ze sexuálního obtěžování.

A vůbec. Kdysi si člověk mohl vyprávět vtipy a dělat srandu z kohokoliv a dnes vás za to málem zavřou.

Děcka jsou čím dál tím rozmazlenější. Učitelé se jich bojí a nikdo už nerozumí tomu, co dělají, čím se baví a o čem to proboha vůbec mluví. Jaký instagram?

A na zprávy je děs se dívat a číst si na internetu. Samé zločiny, samá korupce. Samé války. Tam venku za hranicemi je hotové peklo a politici se do toho míchají a zatahují nás do cizích problémů, které se pak přenášejí sem.

A určitě nejvíce lidi štvou lidí jako já, kteří tyto problémy nevnímají, zastávají se nějakých Arabů, řeší lidská práva někde v Tramtaristánu a kladou zuřivý odpor každému, kdo chce se všemi těmi problémy něco dělat.

Co se s tím dá dělat? Existuje řešení? Zdá se, že ano. Přicházejí lidé, které dosud nebylo slyšet. Říkají si různě. Nejčastěji vlastenci. Nebo slušní Češi. Nebo nekorektní politici. A říkají, že až se dostanou k moci, tak všechny tyto věci, které liberálové ignorují, ale které trápí obyčejné lidi, vyřeší. A svět se vrátí do starých kolejí. Do doby, než se to všechno pokazilo. Vrátíme se do starých dobrých dob. Uděláme Ameriku zase velkou a všechno bude dobré.

Nebude.

Nikdo neumí roztočit zeměkouli opačným směrem a vrátit čas. Všechny tyhle věci prostě přišly a nedají se vyřešit tak, že se vrátíme do minulosti. Jak byste to chtěli udělat? Jak chcete odestát to, co se už stalo? To je přece nesmysl. Podniky se budou stěhovat zpátky do zemí, odkud přišly? A budou se zase rozdělovat? Opravdu se bude dát postavit zeď mezi USA a Evropou na jedné straně a zbytkem svět na straně druhé? Větší než Velká čínská? Homosexuálové se vrátí do podzemí? Ženy do kuchyní? Postižení se naženou zpátky do ústavů? Lidé, kterým vadilo urážení a vtipy, tak jim to najednou vadit zase nebude. Děti zase začnou honit káču? A ve zprávách zase nastane boj o zrno a překračování plánu?

Nevěřím, že je někdo tak hloupý, že tomu věří. Svět se nikdy do starých kolejí nevrátí a nedostane ho tam ani tisíc Zemanů, Putinů nebo Trumpů. Prostě to už nejde. Už jen proto, že je lež co se říká, že tyto zmíněné problémy vnímá většina lidí stejně. Nevnímá. Asi tak polovina lidí to vidí úplně jinak. Všimněte si, že Brexit nebo Trump vyhráli velmi těsně. Nebylo to 99% utlačovaných proti 1% utlačitelů. Bylo to pokaždé skoro 50 na 50 a bude to tak zas.

Chápu, že lidi štvou lidi jako já, kteří říkají, že se to, co se děje není špatné nebo že to má spoustu výhod nebo že není pravda, že se to děje. Jako by takoví žili na Marsu. Ale trvám na tom, že je chyba věřit lidem, kteří říkají, že se všechny tyhle problémy dají snadno a rychle vyřešit. Nevěřte těm, kteří říkají, že vrátí svět do starých kolejí. Kteří mají ve svých heslech „znovu“.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Znáte to?

Přemýšlejte nad tím. Nechci vám nutit žádné řešení, ale domnívám se, že se rýsuje a je nasnadě. Když nejde být v tom, co je teď a nejde se vrátit, tak je nutno pokračovat dál. Nemyslíte?

Nemusíme spolu souhlasit, ale mám jeden návrh. Zkusme hledat lidi, kteří navrhují něco nového. Kteří mají vizi do budoucna. Kteří se nechtějí vracet, ale ani stát.

Jestli nejsou teď, tak se brzo objeví.

Doba jim přeje.

Začínám být optimista.