Rusko je přímá hrozba a temná budoucnost

Dnes naposled přináším citace z Liberálního fóra, které se odehrálo dne 16.4. Na Kampě v Praze a kterého jsem se osobně zúčastnil a mohu Vám tak přinést myšlenky zúčastněných aniž bych je musel kopírovat z médií, či někde z internetu. Nakonec jsem si nechal dva témata: 1. Rusko ohrožuje nejen Ukrajinu a Pobaltí, ale přímo i nás. 2. Pokud to necháme dojít příliš daleko, je naše budoucnost temná.

Hosty tohoto fóra byli Luboš Dobrovský, bývalý ministr obrany, Martin Bursík, předseda strany LES, novináři Petra Procházková a Libor Dvořák, politolog Josef Mlejnek, hudebník a bývalý politik Michael Kocáb a bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář. Mezi organizátory a publikem jsem zaznamenal přítomnost političky Kateřiny Jacques, dokumentaristky Olgy Sommerové, expolitika Jana Rumla a bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a mnohých dalších…

Nikdo to sice neřekl úplně na plno, ale níže uvedené citáty účastníků jsou jasné. Rusko přímo hrozí i Česku.

Luboš Dobrovský řekl, že Putin se snaží obnovit vliv Ruska v prostoru, který ovládal SSSR. V tomto prostoru jsme i my. Takže se nás to týká. Připomněl, že ruský ministr zahraničí Lavrov svého času Karlovi Schwarzenbergovi řekl, že ČR je v ruské sféře vlivu a měla by si to uvědomit a chovat se podle toho. Rusko podle Dobrovského uznává svou hranici až na řece Odře a Nise, které nyní tvoří hranici mezi Polskem a Německem. (Odra protéká Ostravou). I přes Obamův reset zůstalo NATO v ruské vojenské doktríně označeno jako nepřítel Ruska. My jsme součásti NATO. Jsme tedy oficiální ruský nepřítel. Podle toho, bychom se měli k Rusku chovat. Není možné nebudovat obranu proti někomu, kdo nás oficiálně považuje za nepřítele, připomněl Dobrovský.

Dobrovský však nakonec musel pesimisticky konstatovat, že ačkoliv sankce proti Rusku jsou racionálním řešením, přijmout se asi nepodaří a pak se budeme muset připravit na ozbrojené odstrašení Ruska.

Michael Kocáb podotkl, že je třeba, aby Západ jasně definoval svou politiku. Aby jasně stanovil, jaké jednání si vynutí hospodářské sankce a jaké jednání si už vynutí vojenskou reakci.

O blízké budoucnosti mluvil Petr Kolář. Velice se m i líbí jeho myšlenka, že nemusíme současnou krizi chápat pouze negativně, ale měli bychom ji chápat i jako novou příležitost. Příležitost znova si připomenout jaké jsou naše hodnoty a příležitost začít se o ně pořádně starat. Potřebujeme znova nekomplikovaného politika typu Reagana, která jasně řekne: "Putin testuje, kam až může dojít, ukažme mu, že nikam." Někdo takový nám chybí.

Moc se mi líbí i následující: "Nepotřebujeme reset vztahů Západ - Rusko, ale potřebujeme reset vztahů mezi USA a EU." Kolář si myslí, a já s ním, že pokud se spojí USA se svými 300 miliony obyvatel a EU se svoji půl miliardou obyvatel, vznikne sdružení o osmi stech milionech obyvatel, na které nebude mít ekonomicky vůbec nikdo. Na USA a EU dohromady prostě nikdo nemá.

Bez USA se v Evropě neobejdeme. Není možné být proevropský a antiamerický a rovněž je špatné, když se USA odklánějí d Evropy do Pacifiku.

Typickým příkladem nutnosti této spolupráce pro porážku Ruska není jen vojenská síla USA, ale i onen břidličný plym. Kolář si myslí, že by USA měly do Evropy posílat jeden tanker s plynem za druhým, stejně jako v roce 1948 posílaly do východního Berlína letadla s potravinami a uhlím. I to tehdy bylo nehospodárné, ale pomohlo to zastavit SSSR. Stejně bychom měli zastavit Rusko.

Jinak… O tom zase mluvil politolog Mlejnek. Konstatoval, že nalézt správnou strategii proti Rusku je těžké, protože Západ je racionální, kdežto Rusko se chová iracionálně a těžko se proti němu bojuje rozumem. Současný stav nevidí jako návrat do studené války, ale do 19. století.

Ale co se tedy stane, když nenalezneme politiku proti Rusku? Jako odpověď jsem si na závěr schoval citát Josefa Mlejnka:

"Myslet si, že už nebude žádná válka, je standartní omyl každé generace."