A stejně jsme ve válce s Ruskem

 Litevská prezidentka vidí věci, tak jak jsou. EU má v čele Poláka. Schází Winston Churchill.

Jsme ve válce. A to i přesto, že na Ukrajině je příměří. Protže příměří není mír.

My, co se stále považujeme, za občany České republiky a Evropany jsme ve válce s Ruskem. Vy, co se cítíte být spíše Novočechy jste ve válce proti nám.

Ne to nejsou poplašné zprávy ani výzva k násilí. To je konstatování smutného faktu, který definovala litevská prezidentka, když řekla: "Rusko je evidentně angažované ve válce s Ukrajinou. Rusko je ve válečném stavu se zemí, která chce být blíže Evropy, to znamená, že je ve válečném stavu s Evropou."

A já dodávám, že když je Rusko ve válečném stavu s Evropou, je samozřejmě Evropa ve válečném stavu s Ruskem. A protože jsme Evropané a protože Česko je stále ještě součástí Evropy, tak jsem tedy ve válce s Ruskem.

Češi, kteří se zastávají nepřítele, jsou logicky zrádci. Samozřejmě, že se tohle všechno odehrává v rovině politické a morální, nikoliv právní a proto je a, násilí nepřípustné a b, zrádci jsou pouze morálně, nikoliv právně a je nutno proti nim postupovat pouze morálně a nijak jinak. Přesto je to nepřítel. Největším nepřítelem Čechů nejsou ani Rusové, ani muslimové nebo kdokoliv jiný, jsou to naši vlastní Novočeši, kteří se pro novočešství rozhodli dobrovolně. Největším nepřítelem Česka je tak Novočesko. Největším nepřítelem Česka je momentálně vrchní Novočech Boguslav Sóbótka.

Tam daleko, za kopečky, v Bruselu se mezitím prezidentem EU stal Polák Tusk. Výborná zpráva pro Evropu. Jeden z Novočechů napsal na internetové diskuzi, že Tusk je protiruský fanatik. Kéž by měl pravdu! Někoho takového teď v čele EU potřebujeme. Ale není tomu tak. Tusk je rozumný a schopný politik. Ano doma je kritizován jako každý, ale to je normální. Demokracie. Vzpomínáte?

Je to dobrá zpráva, i když Polsko dostalo v podstatě náhražku, aby nebyl zvolen evropským ministrem zahraničí Sikorski, s toho měli všichni Novoevropané opravdovou hrůzu. A bohužel nastoupí do funkce až v prosinci. To už může být totálně jiná situace ve světě. Ani nechci domýšlet jaká.

Je potřeba tedy doufat, že odpor proti Rusku půjde i po jiné línii. Je potřeba tedy doufat, že se Západ, nebo alespoň Obama odhodlají k dodávkám zbraní na Ukrajinu. Senátoři ho k tomu opětovně vyzvali. Tlak na to roste. Stejně tak jako na zpřísnění sankcí ze strany USA a na dodávky špionážních informací Ukrajině. Myslím si, že kdyby americké družice snímkovaly Donbas, hodně by to Kyjevu pomohlo.

Jenže šance, že by to změnilo situaci je malá. Ve skutečnosti opravdu to, co změní situaci je nějaký nový západní Winston Churchill. Ten by se jistě Rusku nepostavil tak polovičatě jako dnešní Západní politici. Jak říká František Šulc: "Většina současných evropských politiků je bojácná. K sankcím sice váhavě přistupují, ale jen tak napůl, aby to ekonomiky jejich zemí moc nebolelo (respektive aby to bolelo spíše sousedy) a oni nepřišli o přízeň voličů. Churchill se ovšem nebál riskovat i za cenu ztráty popularity. A když zjistil, že jeho názor nemá podporu, rezignoval. Politických pádů – jichž se současní politici tolik bojí – zažil proto několik."

Ano prosím, všimněte si toho. Většina dnešních politiků stupidně sleduje průzkumy veřejného mínění a za každou cenu se drží u moc. Winston to vůbec neřešil. Nechcete, odcházím. Dobře věděl, že ho za pár let povolají znova. Protože prostě věděl jak to je. Neřídil se popularitou, ale realitou. Bože Winstone, kde jsi?

Karel Randák to komentoval ještě drsněji, protože se pustil nejen do politiků, ale do všech Evropanů. Bohužel má pravdu: ""Nejsme ochotni obětovat ani své kanape z obýváku, a když nám třeba neteče náhodou teplá voda, tak jsme z toho celí pryč. A jakkoliv to říkám nerad – tak na rozdíl od Rusů. Ti si ještě umí od úst leccos utrhnout, utáhnout si opasky anebo i položit životy… jakkoliv ve jménu pochybné ideologie. To západní Evropa není už dávno ochotna. A největší hrůzu máme z toho, že v boji o nezávislost a svobodu budeme muset přinášet lidské oběti. Mentálně jsme prostě ‚vyměkli‘. A fyzicky už dávno. Tohle vše ruský prezident Putin samozřejmě dobře čte, proto si z Unie ani z jejích sankcí nic nedělá. Moc dobře totiž ví, že budou dříve či později kvůli perspektivním – i zbrojním – kšeftům odvolány."

S tím, že potřebujeme Churchilla, souhlasí i Alexandr Vondra: ""Dostával sice kvůli svým neohroženým a nekonformním názorům leckdy tvrdě na frak, ale vždy se dokázal vrátit."

Bývalý generál Šedivý to zase vidí podobně skepticky jako Randák: "Vsaďme se, že s utichnuvšími boji na východní Ukrajině padnou i vyhlášené sankce, které Rusko nijak moc nepoškozují." Šedivý považuje za příštího možného Churchill polského prezidenta Komorowského a připomíná, že se nepopulární politiky nebál ani Václav Havel.

A to je ono. V Česku nám Václav Havel strašně schází. Ten by Novočesko nikdy netoleroval.