Trump, EU a Ukrajina

Navzdory protichůdným informacím je nutné Trumpa stále považovat za proputinského politika. Na druhou stranu EU nereaguje na krizi na Ukrajině dostatečně silně a rychle.

Celý svět čeká na odpověď na otázku číslo jedna. Jaký bude vztah nové americké administrativy Donalda Trumpa a putinského Ruska.

Anebo by se dalo říct, že na to čeká rozumný svět. Svět, kde si lidé tvoří názor na základě daných faktů a ne uměle vytvořených očekávání a vylhaných přesvědčení. Píšu o tom, protože zde existují lidé, kteří si na základě Trumpovy přátelské rétoriky vůči Putinovi vytvořili přesvědčení, že Trump bude nutně proruský a považují to za skvělou věc. Typickým příkladem je hradní mluvčí Ovčáček.

Pak existují lidé, kteří nekriticky stojí za USA, ať by USA udělaly cokoliv a ti jsou zase přesvědčeni, že Trump bude nutně protiruský jen proto, že je to americký prezident.

Já osobně se kloním spíš k názoru (ač se to bude zdát někomu k nevíře) Ovčáčka, i když samozřejmě na rozdíl od něj to nepovažuji za důvod k radosti. Každopádně na rozdíl od něj kriticky sleduji každou zprávu z USA a neustále vyhodnocuji Trumpův překotný politický vývoj.

Nekritické obdivovatele USA v posledních hodinách nadchlo vystoupení velvyslankyně USA při OSN, která tvrdě kritizovala Rusko a prohlásila, že americké sankce vůči Rusku budou trvat tak dlouho, dokud Rusko nevrátí Krym Ukrajině. To je sice krásné a dojemné, ale jsou to jen slova. Skutky jsou poněkud jiné. Je to proto, že Trump nechal uvolnit sankce proti Rusku a to tím, že USA od nyní umožňují omezenou spolupráci amerických firem s ruskými tajnými službami. Ano čtete dobře. Americké firmy mohou obchodovat například s ruskou FSB. Ano s tou FSB, která organizuje hybridní válku proti Západu, hackerské útoky, Zelené mužíky, špionáž proti NATO a vraždění odpůrců Putinova režimu. Tento zcela konkrétní Trumpův čin je podle mě naprosto podstatnější než tisíc slov americké velvyslankyně při OSN.

Rovněž je nutno si uvědomit, že nové ruské válečnické provokace na Ukrajině začaly prakticky okamžitě po telefonickém rozhovoru mezi Putinem a Trumpem jehož obsah v rozporu se zvyklostmi odmítá Bílý dům zveřejnit. Respektive odmítá zveřejnit jeho přepis.

Ovšem poslední zprávy jsou zase poněkud v rozporu s tímto faktem. Říkají, že se Trump sešel s Tymošenkovou a ujistil ji o tom, že USA nechtějí uvolnit sankce. Ovšem toto jsou jen další slova, které navíc interpretuje Tymošenková, která jak známo nemá právem dobrou pověst. Navíc je považováno za velmi nezvyklé, že se Trump nejprve setkal s členem ukrajinské opozice dříve než s prezidentem Porošenkem. Lépe řečeno bylo by to nezvyklé v normální době, ne za prezidentování Donalda Trumpa, jehož chování je hodnoceno jako něco mezi řeznickým psem a slonem v porcelánu.

Úplně poslední zpráva mluví o tom, že Trump volal Porošenkovi a tento rozhovor evidentně nevybočil z klasické diplomatické konverzace.  

Pokud si tedy shrneme fakta, tak je evidentní, že USA a Trump nepoužívají putinistickou rétoriku a ani vzdáleně se nepřibližují k tom, co říkají přední evropští putinisté, jako je například Miloš Zeman. Na druhou stranu je evidentní, že první skutečný čin směrem k Rusku byl ze strany USA více než vstřícný. A to je tragédie.

Ovšem v zájmu objektivity je nutno dodat, že ani Evropa, která by se měla stát protikladem Trumpovy politiky, se příliš nevyznamenala. Jen co začala nový ruský útok na Ukrajině, tak NATO na základě tlaku z Francie odvolalo společnou schůzku Ukrajiny a NATO o společné protiraketové obraně. A summit EU na Maltě se byl silně antitrumpovský ovšem zcela se vyhnul problému Ukrajiny a Putina.

Antitrumpovství EU je skvělá a správná věc, ovšem bude mít smysl jen tehdy, pokud bude EU zároveň pro ukrajinská a protiputinovská.

Ani USA, ani EU se nesměji stát prokremleskými užitečnými idioty.