Malé 20. století vs Malé 21. století

Jestli si myslíte, že válka s terorem končí a že konflikt s islamisty polevuje, budete zklamáni. Teprve to začíná.

Slyšeli jste již o teorii tzv. Malého 20. století? To říká, že na rozdíl od kalendářního, to politické 20. století trvalo od roku 1914 do roku 1992. Tedy od začátku 1. světové války do rozpadu Sovětského svazu. A celé toto období chápe jako jednu politickou konfrontaci, která začala První světovou válkou a pokračovala konfrontací demokracie a fašismu a bolševismu, které se dostaly k moci právě jako důsledek této války až do jejich úplné porážky. A to i za předpokladu toho, že komunismus i fašismus jako myšlenkové hnutí mají kořeny dříve a stejně tak ideově oním rokem 1992 neskončily.

V této souvislosti je možné, že podobně, jako bylo ono Malé 20. století, čeká nás Malé 21. století, které začalo 11. 9. 2001. Idey, které takovémuto konfliktu vedou, nezačaly tímto datem a zřejmě 21. století přežijí, ale to je právě ta podobnost.  Stejně jako to, že oba dva století začínají jedním teroristickým aktem, ale konec je takový rozmazaný.

Každá historická paralela kulhá, to je známý fakt. Ale když se podíváme na 21. století pohledem onoho konfliktu malého 20. století můžeme celou věc vnímat jinak. Například tak, že pokud teď Obama odpíská Válku proti terorismu, tak to nic neznamená, protože války nekončí tak, že jedna strana oznámí jejich konec. Nebo tak, že tzv. „únava“ z této války po pouhých 12-ti letech je poněkud předčasná. Ve 20. století západ vydržel masakr první světové války, největší válku v dějinách lidstva- druhou světovou a pak ještě 40-ti letou válku studenou doprovázenou mnoha konflikty a horkými válkami a vyhrál.

A my teď budeme brečet po 12-ti letech? Co to je? A to ani nehrozí jaderný konec světa, nebo mobilizace národa na frontu a do továren a veřejné mínění a média to nejsou ochotny akceptovat? Něco je špatně. Hodně špatně. A co ty řeči o tom, že se nikde nic nepovedlo, ani v Iráku, ani v Afghánistánu, ani v Libyi… Co to má být? Ještě totiž nic neskončilo.

Kdybychom se dívali na děje 20. století pohledem dnešních médií a dnešního veřejného mínění, museli bychom historii přehodnotit. Přestože Německo a Rakousko-Uhersko podepsaly kapitulaci, tak válku v podstatě minimálně Německo vyhrálo, protože jeho kapitulace nepřinesla klid, ale pouliční nepokoje, s kterých vzešla nejzrůdnější diktatura v dějinách. Porážka Rakousko-Uherska přivodila jeho rozpad na národní státy, což vyústilo k dalším masakrům během druhé světové války. A nacisti byli poraženi jen díky pomoci SSSR, takže vlastně v boji proti nacistům západ podporoval podobné zlo-komunismus. Dokonce nejhoršího diktátora-Stalina. Válka v Koreji byla krvavá a dopadla nerozhodně. Stály za to ty oběti? Na americké straně padlo 8x více vojáků než v Iráku. Opravdu stála Jižní Korea za takové oběti? A ostudná porážka ve Vietnamu? Totální hanebná porážka…

A představte si, ono to dopadlo dobře. Přes všechny ty oběti tady máme západ, který nyní určuje pravidla hry. Máme tady západní supervelmoc, demokratickou supervelmoc a ne žádného diktátora ohrožujícího celý svět.

A teď po 12-ti letech chceme, aby se vyřešil mnohem složitější a komplexnější problém? Islamistická rozpínavost je tady minimálně od 15. století. A současná forma islamismu od začátku století devatenáctého. A islamisté nám ubližují mnohem méně než fašisté nebo komunisté. Ne, že by byli hodnější, ale nejsou toho schopni. V boji proti nim musíme obětovat mnohem méně než ve století dvacátém. Ale nejsme toho schopni. Nic se nám v podstatě neděje. Bojují za nás dobrovolníci. Ty války jsou absolutně dražší, ale relativně zabírají menší procento z rozpočtu než předchozí. Teroristické útoky jsou tak řídké, že máte vyšší pravděpodobnost výhry v loterii než být obětí takového útoku. Ale ani to málo nejsme schopni dát. A to je špatné. To je naše zhouba.

Jak by asi vypadaly dějiny, kdyby USA nezasáhly do první a druhé války. Kdyby si hleděly svého? A kdyby se nepostavily komunismu? Nebo kdyby nezasahovaly proti komunistům za studené války. Kdyby se západ uzavřel pod deštníkem a jen by pasívně čekal a odstrašoval by SSSR a jeho satelity strategicky. Nesoustředili by se komunisté na jeho vnitřní rozklad více, než když se museli zabývat Vietnamem a Afghánistánem? Nebo nezměnil by se západ v antikomunistickou diktaturu, ala Chile? Zahleděnou do sebe? Myslím si, že ano. Že právě ta globální interakce, vedla k tomu, že západ vyhrál a přitom v podstatě neporušil vlastní hodnoty.

Dovedete si představit, že se západ stáhne ze světa a začne „konečné řešení“ muslimských přistěhovalců“, uzavře své hranice a odřízne se novou zdí? Jak by to asi skončilo. Na rozdíl od západních levicových scifi autorů a Hollywoodských tvůrců, kteří se domnívají, že neokonzervativní intervecionalistická politika povede k diktatuře na západě, já se domnívám, že k takové diktatuře povede levicový, konzervativní nebo libertiánský izolacionalismus.

A i kdyby ne. Islamistické útoky v Evropě se šíří. Islamisté jsou na vzestupu. Muslimové jsou stále početnější menšinou a díky tomu i islamistů je stále více. Oni přestanou chtít džihád a šáríju, protože „budeme hodní“ a nebudeme „je bombardovat“. Není jediný způsob, jak se vypořádat s tímto problém vytvořit takové podmínky, aby neměli potřebu se stěhovat do Evropy?

Opravdu nám pomůže nevměšovat se do války v Sýrii a nechat tam silit Irán a Hizballáh nebo na druhé straně Al Kajdu? Jak někdo může říct, že to je vítězství rozumu? Podle mně to je naopak vítězství totálního a zaslepeného šílenství. Válka v Sýrii se šíří do Libanonu a Iráku. Budeme tomu nečinně přihlížet? A ještě si za to budeme plácat po ramenou, jak jsme zmoudřeli.

Války v Iráku a Afghánistánu se nedají srovnat ani s válkou ve Vietnamu, v Koreji, s druhou nebo první světovou válkou, co se angažovanosti obyvatelstva, vlivu na státní rozpočet a počtu oběti týče. Jsou to skutečně jen policejní akce. Jediné čeho tyto války měl více než ty předchozí, bylo zpravodajské pokrytí, které neodpovídalo významu ani velikosti těchto válek a které naprosto ignoruje mnohem horší a krvavější války třeba v Africe.

No evidentně skutečně naše společnost nemá schopnost vyhrát konflikt delší než 12 let. To však, ale ještě neznamená, že takový konflikt nebude muset snášet. Stejně se mu nevyhneme. A protože na něj nejsme připraveni, buď nás to pochopení a procitnutí bude stát více, než by to stálo teď nebo to úplně prohrajeme.

Malé 20. století bylo nejděsivější a nejtemnější období v dějinách lidstva. Když skončila první světová válka, lidé si mysleli, že nastane věčný mír a opak byl pravdou. Podle mě první světová válka skončila mentálně až v roce 1992. Západní společnost od té doby není schopna přijmout realitu malého 21. století, kdy by se mělo opakovat něco podobného malému 20. století. Jenže svět se neřídí tím, co chceme a nechceme přijmout. Lidé nechtěli přijmout možnost další války, když skončila ta první a ona stejně byla. Když budeme žít ve virtuální realitě vytvořené naší popkulturou a médii a odmítneme přijmout realitu, tak skončíme na úkor těch, kteří vidí svět takový, jaký je ve skutečnosti.

Jestli se vám ulevilo, že Obama končí s Válkou proti teroru, že necháváme Sýrii sami sobě a že západní státy stále méně bojují v zahraničí, tak ta úleva dlouho trvat nebude. Žádná radostná mírová budoucnost nás nečeká.

Ještě to nekončí. Teprve to začíná.