Putinizace Česka bez voleb

Nepřátelé demokracie v Česku v čele s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem přešli od slov k činům. To, čím si dnes procházíme, je putinizace. Putinizací procházejí i Maďarsko a Polsko, ale tam o tom rozhodly volby. Nás podvedli.

Říká se tomu různě – omezování demokracie, utahování šroubů, stabilizace společnosti… Mně se líbí výraz putinizace, protože Putin je průkopník toho všeho, začal s tím nejdříve, dovedl to k dokonalosti a dotáhl to nejdál.

Putinizace je totiž pozvolná a poměrně pomalá přeměna demokratické země v zemi nedemokratickou. Nedělá se to státním převratem a tanky v ulicích. Nedělá se to masovým zatýkáním odpůrců a zavíráním do koncentračních táborů. Nedělá se to státní cenzurou médií.

Dělá se to postupným oklešťováním svobod a práv. Dělá se to postupným přijímáním omezujících zákonů. Dělá se to likvidací opozice pomocí boje proti korupci nebo terorismu. Dělá se to spoluprací se spřátelenými oligarchy. Dělá se to skupováním médií nebo ekonomickou likvidací nepohodlných médií. Dělá se to masovou propagandou koupených médií. Dělá se to ukřičením jiných názorů.

A dělá se to taky vyvoláváním strachu a nenávisti, např. k Čečencům nebo uprchlíkům.

Putin začal v relativně svobodné zemi, a aniž by použil vojenskou moc nebo nějaké institucionální změny, proměnil ji v diktaturu. To je putinizace. Je to nová a úspěšná metoda. Hybridní občanská válka, hybridní převrat, hybridní revoluce.

Ano, nemůžeme Putinovi upřít, že opravdu hodně ovlivňuje dějiny a chod alespoň našeho konce světa. Jeho metoda je pro mnohé lidi velmi sexy – třeba pro bývalého ukrajinského prezidenta Janukoviče. Je proto zázrak, že zrovna na Ukrajině se tento proces nepovedl, a to slouží Ukrajincům k velké cti. Proto je obdivujeme a necháváme se inspirovat. A proto je Putin tak nesnáší a nechává je za jejich svobodu platit.

Nebo pro maďarského Orbána, který však, protože je v EU, musí provádět putinizaci mnohem delikátněji než v Rusku.

Zalíbilo se to i lidem, kteří Putina nemusí, třeba tureckému Erdoganovi nebo polskému Kaczyńskému.

A neminulo nás to ani v Česku. Samozřejmě, u nás má tento proces také svou specifickou podobu. Putinizaci provádí samozřejmě Miloš Zeman. Jeho prostředky jsou omezené, ale využívá jich dokonale. Zaprvé je to neodpovědnost k jiným pilířům demokratického státu. Faktická Zemanova beztrestnost, která se projevuje tím, že se chová nad rámec svých ústavních povinností i povinností daných ústavními zvyklostmi. Uzurpuje si například zahraniční politiku. Za druhé je to zneužití kazatelské tradice českých prezidentů. Češi jsou zvyklí prezidenta respektovat, i když nad nimi fakticky nemá žádnou moc. Ale zatímco Masaryk a Havel byli kazatelé dobra, lásky a porozumění a hlásili se k Západu, Zeman je kazatelem zla, nenávisti a zloby a hlásí se k Východu. 

Zeman ovlivnil mozky a duše mnoha lidí a na to nalákal své pomocníky. Andrej Babiš, který jako by stál mimo, mu pomůže hodně. Například jeho média jsou Zemanovi k dispozici. No, a pak tady máme všechny ty Konvičky a Okamury, kteří pomáhají Zemanovi hlásáním nenávisti a strachu, které slouží k ohlupování národa a jeho přeměnu v bečící stádo ovcí. Máme tady všechny ty nácky, pouliční putinisty a domobrany, které slouží k vytváření napětí ve společnosti. Máme tady všechny ty fanoušky, blogery a trolly, kteří slouží k transformaci Zemanovy osobní zloby na jakousi národní ideologii. Prostě putinizace jako vyšitá.

A ta putinizace je hmatatelná. Už jsme bohužel zjistili, že to není potencionální hrozba, ale realita. Zatímco až dosud jsme byli svědky pouhých Zemanových výroků, dnes jsme svědky činů. Samozřejmě, že ne jeho. On žádné formální činy dělat nemůže, ale jeho lobby už se rozjela.

Zeman se rozhodl předvést zemi totalitní divadlo čínsko-českého přátelství a někdo dal rozkaz policii, aby tomu divadlu zajistila klid. Tady došlo k překročení tenké linie mezi demokracií a diktaturou. Celebrity, které se rozhodly proti Zemanovi vystoupit veřejně, se staly terčem nenávistné kampaně a jsou označovány za „zrádce národa“. Občanská opozice je označována za fašizující se kavárnu. Nejen Babišova média čím dál tím více adorují Miloše Zemana a přinášejí nám pohled na svět jeho očima. Pluralita názorů se vytrácí z většinové společnosti. Kritické myšlení je hnáno do undergroundu.

Co je však nejhorší nebo možná nejabsurdnější: takoví Turci, Maďaři nebo Poláci dostali otevřenou nabídku, zda si tento vývoj přejí a schválili jej ve volbách. Nám tuto nabídku nikdo nedal. Byli jsme podvedeni. Miloš Zeman sliboval sjednocení společnosti a ne hybridní občanskou válku. Po svém zvolení vyvěsil na Hradě vlajku EU a teď podporuje referendum, které nás má EU zbavit. Babiš sliboval „makat“ a řešit korupci, ne dojit z EU dotace pro sebe a podporovat putinizaci.

V Maďarsku a Polsku došlo ke změně datem voleb. U nás k tomu volby nejsou ani třeba.

Ano, jsou tady lidé, kteří se tomu brání. Od těch, kteří jezdí na demonstrace a akce v Praze až odněkud z východočeského kraje, po známé zpěváky. Ale je jich jednoduše málo.

Tohle není obyčejná politika. Tohle jsou dějiny. Opět se rozhoduje o naší budoucnosti. Jako v roce 1938, 1948 nebo 1989. Opět je třeba se zapojit. Je třeba si ke starostem o peníze, rodinu a zdraví přidat další starost. Starost o svobodu. Je to naše občanská povinnost.

Pokud ji nesplníme, přestaneme být občany.