Sláva politické korektnosti

Politická korektnost se stala v posledních letech proklínaným pojmem. Jenže potřeba politické korektnosti úzce souvisí s demokracií.

Armáda politiků, publicistů, komentátorů, blogerů a přispěvatelů na sociálních sítích po létech tvrdé práce udělala ze sousloví „politická korektnost“ hanlivý výraz.

Jistě, jejich kritika má racionální jádro. Nic se totiž nemá přehánět a v posledních letech jsme jistě byli svědky různých politicky korektních excesů. To je proto, že je to jen lidský výmysl a lidská praxe a jako vše lidské to není bez chyby. Pokud se někomu zdá politická korektnost přehnaná, je třeba kritizovat a bojovat s korektními excesy, které například brání v pojmenování podstaty různých problémů. Ale rozhodně není možné popřít politickou korektnost jako takovou.

Politické korektnost je totiž v jádru velmi dobrá věc a ukazuje naši vyspělost a toleranci. Politická korektnost je totiž poněkud krkolomný a z angličtiny přebraný výraz, který neznamená nic jiného než veřejnou slušnost. Slušnost, kterou potřebujeme k tomu, abychom se mohli mezi sebou domluvit a k tomu, abychom so mezi sebou prokázali úctu. Slušnosti a úcty je třeba k demokratické diskuzi.

To, že někomu prokazujete úctu a chováte se k němu slušně, znamená, že ukazujete, že si vážíte jiných lidí, což je předpokladem vaší lidskosti. To úzce souvisí s demokracií.

Pamatuju si, jak letos 17. 11. na Václavském náměstí filozof Václav Němec mluvil o tom, že demokrat, čili ten, kdo chce demokracii, je ten, kdo si váží ostatních lidí, protože s nimi chce diskutovat a chce se s nimi domluvit. Naopak komu demokracie vadí a snaží se ji omezit, ukazuje, že mu na ostatních nezáleží. Nezáleží mu na jejich názoru ani na jejich vůli. Jsou mu překážkou.

Dalo by se tedy říct, že demokracie je nejvyšší forma politické korektnosti, protože v demokracii se snažíte domluvit se s ostatními a tím jim prokazujete úctu. Kdo mluví o demokracii a zároveň brojí proti politické korektnosti, ukazuje názorně, že tomu v lepším případě vůbec nerozumí a v tom horším, že to s demokracií nemyslí vážně.

Samozřejmě i poltická korektnost, jako všechno na světě má své limity. Úctu prokazujeme druhým lidem, ale ne těm, kteří mají moc. Tam nám stačí pravidla slušného chování, pokud je ti mocní dodržují taky. Ale být uctivý k mocným, byť demokraticky zvoleným je lokajství, které nemá u svobodného demokratického občana co dělat.

Naopak politik by měl být příkladem politické korektnosti. Měl by prokazovat úctu svým občanům, protože občané a zvlášť u demokraticky zvoleného politika jsou jeho šéfové a zaměstnavatelé. Politik, který nadává občanům je národní tragédií a ukazuje, jak hluboce si neváží těch, kterým má sloužit.

Ještě větší tragédii je když se takto zpupně a arogantně chová nikým nevolený nižší státní úředník rovněž placený z našich daní. Takový úředník a politik jsou na úrovni žebráka, kterého když podarujete, tak vám ještě vynadá. Ukazují vám svou povahu, své zlo a aroganci.

Vůbec největší tragédii však je, když občanům takové nekorektní chování nevadí. Zajímalo by mě, jestli si to občané uvědomují, jak by jim prošlo v práci, kdyby byli arogantní a sprostí na svého šéfa. A teď když mají jedinečnou příležitost být šéfy oni a ukázat, jak si to představují, tak místo aby arogantní a zpupné politiky potrestali nezájmem a nezvolením, tak jim jejich aroganci a zpupnosti ještě tleskají a baví se tím.

Jenže milí spoluobčané, tleskáte tomu, že se ten, který vám má sloužit nad vámi povyšuje. Přijde vám to normální? Mě ne. Jste snad masochisté?

Je proto potřeba velmi dbát na politickou korektnost a u politiků ji prosazovat naprosto nekompromisně. Není to hloupost. Je to nezbytnost. Je to slušnost. Je to věc potřebná pro demokracii. Bez ní je demokracie téměř nemožná.