Kdo může být dobrý politik?

Objektivní míra úspěchu politika je jeho prospěšnost společnosti. Ne jeho popularita, kolik si vydělal nebo jak dlouho zůstal u moci.

Naše země, náš kontinent i celá naše planeta potřebuje novou generaci liberálních politiků, kteří vyvedou společnost ze slepé uličky populismu a nacionalismu. Co by to mělo být za lidi. A můžete se jimi stát i vy?

Politik by měl být čestný. Neměl by krást, brát úplatky, podplácet novináře, spolupracovat s gaunery. Vypadá to jako samozřejmost, ale v dnešní tobě stačí nadávat na uprchlíky a EU a zdá se, že vám bude vše odpuštěno. Nebude. Když ne teď tak později. Právní stát vám to vždycky spočítá.

Chce se říct, že veřejnou funkci by měli lidé vykonávat pro její smysl nikoliv pro slávu a peníze. Jenže to je trochu idealizované. Může se stát, že se politikou začnete živit a že vás lidé začnou poznávat na ulici. Vydělávat si tím, co člověka baví a užít si trochu slávy není podle mě žádný hřích. Špatné je když s těchto benefitů uděláte svůj cíl. Nebo když pro slávu a peníze uděláte cokoliv. A chcete je za každou cenu. Politik by se měl řídit svým přesvědčením a neměl by se nechat ovlivnit prospěchem. Ideální je to skloubit. Pokud však zvítězí touha po prospěchu, věřte, že v demokracii na to doplatíte.

Politik by měl ctít své přesvědčení a své svědomí. Pokud budete prosazovat něco, o čem nejste přesvědčeni, je proto, že zaplňujete díru na trhu tak nejste politik, ale krysa. Dříve nebo později se na to přijde.

Politik by neměl zapomínat na pravdu a morálku. Měl by zapomenout na lež. Neměl by se snažit získávat přízeň určité skupiny lidí, tím, že je děsí jinou skupinou lidí nebo hnát lidi proti sobě. Politika je služba společnosti a tím služba lidstvu. Kdo vede politiku zaměřenou proti lidem, kteří nic neprovedli a jen patří do určité skupiny, není politik, ale gauner.

Je třeba si však uvědomit, že lidé už mají dost vzletných frází. Ne, že by tak zmoudřeli. Jen fráze o lidskosti, svobodě a bratrství nahrazují fráze o národu, vlasti, tradičních hodnotách a podobné staronové svinstvo. Jsou dvě cesty jak z toho ven. Vymyslet ještě chytlavější fráze o lidskosti, svobodě a bardství. To se mi ale nejeví moc reálné. Schůdnější a taky morálnější je cesta návratu k politice obsahu a místo používání frází mluvit o skutečných problémech a jejich řešení. Bez patosu a moralizování.

Politik by se měl vyznat. Musí se rozhodovat na základě dobrých informací a pochopení problému. Ne povrchně a na základě fám a nesmyslů. To je velký úkol pro média, aktivisty i občany, aby zjišťovali, jak politici dané problematice rozumí. Souvisí to i s těmi frázemi, za kterými někteří ukrývají svou neznalost.

Politik se musí řídit svým rozumem, nikoliv emocemi a měl by zůstat klidný a nad věcí. Vášeň do politiky nepatří. Vášeň v politice dělá jenom škodu.

Politik musí umět diskutovat. Musí umět naslouchat i těm, kteří ho nenávidí. Musí zůstat klidný a musí se umět s těmito lidmi bavit. Musí být empatický vůči svým odpůrcům a musí umět diskuzi s nimi stočit k jádru problému. Nemá nikoho napadat, urážet a ani se mstít. A to ani na lidech, kteří si to zaslouží.

Politik musí být pokorný před chytřejšími a měl by se od nich umět učit. Zároveň musí být pokorný i před hloupějšími. Neměl by jim ukazovat svou převahu, neměl by je urážet, ale měl by naslouchat i zdánlivě pitomým názorům, protože nakonec se ukáže, že mají nějaké racionální jádro.

Politik musí umět přesvědčovat lidi. Tohle je asi základní naplň jeho práce. Získávat pro svou věc a přesvědčovat. A měl by to dělat argumenty a rozumem, nikoliv emocemi, jako je strach nebo nenávist. Neměl by svá řešení tlačit násilím nebo mocí přes nepřesvědčené.

Politik musí umět vyjednávat a dělat kompromisy. Musí umět slevit ze svého požadavku a musí vědět, kde je hranice mezi kompromisem a oportunismem.

Tak co? Líbili by se vám takoví politici? Znáte takové nějaké? Nebo znáte lidi, kteří splňují tyto vlastnosti a mohli by se politiky stát? Nebo se na to cítíte?

Přemýšlejte o tom.